Obec Tišice
Obec Tišice
Foto Foto

Historie

Historie vzniku obce baráčníků v Čechách
Vlastenecký spolek Baráčníků byl ustaven v roce 1874 v hostinci U Šleitrů, kterému se lidově říkalo Baráček, na někdejším kouřimském předměstí Kolína. Hlavní náplní podle historických záznamů bylo oživování starších tradic, zvyků a zvyklostí. Společnost se chtěla bavit, zpívat na veřejnosti česky, hrát divadlo, a protože byla vlastenecko-dobročinná , chtěla i pomáhat krajanům v pohraničí, kde byl největší útlak našich lidí, útlak českého jazyka.
Všebaráčnické ústředí s názvem Veleobec Baráčníků pro země koruny české bylo vytvořeno po sjednocení všech místních Baráčnických spolků v Praze i okolí 15.srpna 1896. 
Dnes je činnost baráčníků zaměřena převážně na předvádění krojů, udržování starých tradic, zvyků, popularizace lidových písní, tanců, pořádání různých zábavných a humanitních akcí s myšlenkou navzájem i druhým pomáhat.
Každá obec má své konšelstvo obsazené dle svých možností, které sestává z činovníků nazvaných na památku občanského zřízení z doby pobělohorské: rychtář, místorychtář, paňmaminka, pantatínek, syndik, berní, kulturní neboli švandymistr, vzdělavatel, tajemník pohřebního odboru, kronikář, slídilové účtu, praporečník, opatrovnice praporu, čestný rychtář a dokonce i dráb a kecal.

 

Historie našeho spolku-obce tišických baráčníků


Díky třem dochovaným knihám (kronika bohužel beze stopy zmizela) se podařilo rekonstruovat dění v naší baráčnické obci. V následujících řádcích je tedy stručně vypsán sled událostí kolem našeho spolku od jeho založení až prakticky do osmdesátých let minulého století.

Roku 1933 se pár dobrých sousedů z Chrástu, Tišic a Kozel rozhodlo spojit své síly ku prospěchu dobra a založili baráčnický spolek. Podle dochovaných záznamů to byli Karel Bláha, Josef Horčík, František Vít, Alois Volštát, Václav Műller, Josef Pazer, Bohumil Kryml, Václav Svoboda, Josef Rylich, Václav Svoboda z čísla 40 a Jaroslav Hulicius. První sedění bylo vybubnováno na 13.května 1933, a bylo na něm zvoleno konšelstvo v počtu 19 členů v čele s pantatínkem Františkem Vítem a rychtářem Karlem Bláhou. Syndikem byl Josef Pauzer, berním Alois Volštát a pohřebním Václav Műller.
Po řádném zapsání všech dokumentů potřebných pro chod spolku se jeho založení podtrhlo velkolepou slavností, která se konala 9.7.1933 v sále hospody souseda Krymla. Na slavnosti byly prodávány párky s hořčicí, preclíky a upomínky, bylo točeno kolo štěstí, koulely se kuželky, kouzlilo se o ceny, chytaly se „ryby“ na sucho a byl dražen kozel souseda Friče. Již zisk z této slavnosti byl později použit pro ty nejpotřebnější, pro děti při vánoční nadílce.
V tomto duchu baráčnická práce pokračovala až do druhé světové války. Pořádali se různé sbírky, brigády, divadelní představení ve spolupráci s divadelním spolkem J.K.Tyla a také zábavy a bály.

Po válce se v atmosféře radosti a elánu obnovuje činnost naší obce. Prvním poválečným rychtářem byl Josef Horčík. 9.3.1946 dochází k definitivnímu sloučení obcí Chrástecké a Kozelské. Od roku 1946 byl rychtářem Antonín Vít, na dva roky ho vystřídal Josef Konšel a v roce 1951 naše baráčnická obec měla 131 členů – 61 sousedů a 70 tetiček., roku 1960 už 149 a roku 1968 166 členů. Roku 1962 se rychtářem stal Václav Svoboda, dalším rychtářem byl Jaroslav Buřič, roku 1968 po jeho tragické smrti přebírá funkci Antonín Šťastný a roku 1976 František Jankásek a po něm Jaroslav Hulicius. Od roku 1981 byl rychtářem současný pantatínek Otakar Kejř a to nejdéle ze všech - plných 25 let. Po něm roku 2001 nastoupil náš současný rychtář Jiří Šedivý.

 

Naše obec překonala měnovou reformu roku 1946 a naplno se vrhla do podpory všeho dobrého. Ať už to byla finanční pomoc při opravě Staroměstské radnice, Lidic a Ležáků, pomoc repatriantům z koncentračních táborů, na Terezínské růžové keře nebo na pomůcky pro naše žáky ve škole v Kozlech, vánoční nadílky a pomoc župě a veleobci.
V době socialismu byla naše obec spíše trpěna, přestože se naši sousedé a tetičky hojně zúčastňovali brigád v místním JZD ať už dobrovolně či podle předepsaných hodin, sběrů druhotných surovin, brigád při údržbě veřejných prostranství nebo výsadbě stromků. Navíc nadále neztráceli chuť k pořádání akcí pro zábavu a pro radost obdarovaných získanými penězi. Do osmdesátých let se konalo celkem 25 baráčnických bálů, 36 Anenských poutí a nespočet zájezdů a jiných zábav jako například pomlázkové, dožínkové, májové, Václavské, Mikulášské a maškarní. Veškerý zisk z těchto akcí byl předán těm, kteří to nejvíce potřebovali. Tato myšlenka, totiž pomáhat potřebným a chudým, provázela celou historii našeho baráčnického spolku až do současnosti. Proto se pořádali různé výlety, bály, zábavy, aby byl zisk použit pro potřebné. Dalším neméně důležitým úkolem baráčnictva bylo a je připomínat tradice, zvyky a krásu českého lidu a kraje novým generacím a to prostřednictvím národně-zeměpisných výletů, veselic s krojovanými průvody, přednáškami a podobně. 


Kroje    Výroční baráčnické sedění

Pochod
 

Panorama a prohlídka ZŠ

Mobilní rozhlas

Mobilní rozhlas

Odstávky ČEZ

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Hlášení Rozhlasu

rozhlas