Rod Slavíčků z Tišic
V letech 1776 - 1853 žil v Tišicích Josef Slavíček, rolník na usedlostech č. p. 5 a 9, po dobu 30 let byl rychtářem v Tišicích. Se svojí manželkou Rozálií vychovali tři syny, kteří dosáhli - na svou dobu a vesnický původ - vysokého vzdělání i postavení.
Antonín Slavíček - nar. 10.5.1813 v Tišicích, zemřel 3.7.1893 ve Staré Boleslavi. Do obecné školy chodil v Kozlech, gymnázium vystudoval v Brandýse n. L. Filozofická a teologická studia absolvoval v Praze, kde byl také 4.8.1839 vysvěcen na kněze. Postupně zastával stále vyšší církevní funkce na několika působištích, až byl v r. 1867 jmenován děkanem a vikářem v Brandýse n. L. a v r. 1882 děkanem a proboštem Starobylé kolleg. kapitoly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Ze svého postavení se několik let snažil o obnovení a vybudování fary v Kozlech. Splnění tohoto snu se však nedočkal, zemřel 5 let před tím, než do Kozel, na novou faru, nastoupil prvofarář František Horák.
Judr. Josef Slavíček - nar. 10.3.1818 v Tišicích, zemřel 27.9.1867 v Praze. Vystudoval právnickou fakultu, jako mladý soudní adjunkt působil v Hradci Králové a v Jindřichově Hradci. V r. 1858 byl jmenován řádným profesorem civilního a trestního řádu na univerzitě v Bratislavě a v r.1861 byl povolán do Prahy, kde se stal prvním profesorem trestního práva v jazyce českém. Napsal a publikoval řadu právnických pojednání.
Jan Slavíček - nar. 24.6.1823 v Tišicích, zemřel 17.11.1892 v Praze. Kde studoval, není zaznamenáno. Pracoval jako českostavovský úředník a hospodářský správce na polytechnickém ústavu v Praze. Psal a publikoval pojednání z národohospodářství. Jeho synem je jeden z našich nejznámějších malířů Antonín Slavíček. Ten, jako mladý hoch, často navštěvoval strýce, děkana ve Staré Boleslavi a s ním i Tišice a kozelský kostelík. Moudrý strýc včas rozeznal malířské nadání synovce a umožnil mu studia v Mnichově. Mladý malíř, zřejmě na strýcův popud, namaloval pro kozelský kostel velký obraz sv. Antonína. Je to vzácnost, protože Ant. Slavíček je znám především jako krajinář. Obraz, až do začátku 90. let minulého století, visel ve zdejším kostele. Po sérii vloupání do kostela byl včas sejmut a je uložen v církevním depozitáři.
František Bakule
Pedagog - reformátor, hudebník, sbormistr v Jedličkově ústavě - Bakulovi zpěváčci se proslavili po celé vlasti, Evropě i v USA.
Narodil se 18. května 1877 v Lidmovicích u Vodňan. Zemřel 15. ledna 1957.
Fr. Bakule vystudoval Ústav pro vzdělávání učitelů v Příbrami, studia dokončil v r. 1897. V r. 1899 nastoupil na své třetí působiště - na obecnou školu do Kozel. Ihned se aktivně zapojil do veřejného a společenského života. Založil knihovnu, založil podpůrný a vzdělávací spolek Budoucnost pro Kozly a okolí, organizoval ochotnické divadlo, pořádal přednášky, učil občany sadaření a včelařství. Ve škole zaváděl svoje vlastní, pokrokové způsoby vyučování. Tvrdě narazil, když požadoval po dětech, aby místo tehdy obvyklého pozdravu „Pochválen buď ......“ zdravily „Dobré jitro, dobré odpoledne, dobrý večer“ a když nedovolil, aby po modlitbě „Otče náš“ přidávaly děti katolickou „Zdrávas Maria“. Dostal se do ostrého sporu s prvofarářem Františkem Horákem, který proti němu štval občany i úřady. Vše skončilo u soudu a při učitel Bakule vyhrál - na tu dobu a princip sporu věc naprosto neobvyklá. Za obhájce měl Bakule budoucího ministra financí Aloise Rašína. Ani vítězství u soudu však nezabránilo jeho přeložení na Malou Skálu
Rudolf Šanovec
Narodil se 22.12.1889 v Praze - Dejvicích, zemřel 5.8.1964 v Bratislavě.
Po ukončení Učitelského ústavu vyučoval krátce v Obecné škole ve Skorkově. V r. 1913 nastoupil do školy v Kozlech a učil zde až do r. 1938. Dosud žijící pamětníci na něj vzpomínají jako na moudrého, laskavého a spravedlivého učitele. Byl přeložen na školu do Lobkovic a v r. 1941 byl jmenován ředitelem školy v Neratovicích, odkud odešel v r. 1950 do důchodu.
Byl to člověk všestranně talentovaný, s mnoha zájmy. Výborně hrál na housle, maloval, jako student hrál fotbal za pražskou SLÁVII. Celý život se aktivně zapojoval do veřejného života - v r. 1919 byl zakládajícím členem SOKOLA v Chrástě a dlouholetým členem jeho výboru, spoluzakládal dobročinný spolek SVÉPOMOC v Chrástě, v Československém Červeném kříži pracoval s mládeží - i na mezinárodní úrovni, byl náruživým myslivcem. V letech 1928 - 31 byl kronikářem obce Chrást.
Jeho největším, celoživotním zájmem však byla archeologie. Věnoval se jí amatérsky, avšak s plným nasazením všech sil a dosáhl vynikajících úspěchů. Asi od r. 1930 byl jmenován konzervátorem a od 1.4.1935 jednatelem Archeologického ústavu v Praze pro okresy Mělník a Brandýs n. L. Zúčastňoval se, případně vedl vykopávky v celé kraji a o jejich výsledcích psal články do odborných i vlastivědných časopisů, pořádal přednášky pro občany i školy. V letech 1929-30 vedl vykopávky v mohyle v chrásteckém katastru, kterých se zúčastnili odborníci a studenti z několika amerických univerzit. Za jeho práci i výsledky obdržel celou řadu ocenění od Ministerstva školství a národní osvěty, Archeologického ústavu v Praze, Zemské školní rady i od Okresního národního výboru v Brandýse n.L.
Marie Podvalová
Narodila se 5. září 1909 v Čakovicích, zemřela 16. května 1992 v Praze, pohřbena je nyní na kozelském hřbitově v rodinném hrobě spolu s rodiči, bratrem, manželem.
Již v jejím raném dětství se s rodiči přistěhovala do Chrástu. Její otec se brzy zapojil do veřejného života a později se stal starostou Chrástu, zakládajícím členem SOKOLA a prvním chrásteckým kronikářem. Na obecnou školu chodila v Kozlech, do měšťanky v Kostelci n. L. Na jevištní prkna vstoupila poprvé jako členka ochotnického souboru v Chrástě, jejími prvními partnery v ochotnických představeních byli i budoucí kronikáři Josef Šulc a Josef Brodský. V Praze studovala nejdříve průmyslovou školu, u soukromé učitelky zpěv a potom konzervatoř.
Po ukončení studia působila v letech 1935 - 37 v Zemském divadle Brně. Na naléhání Václava Talicha předčasně ukončila smlouvu s brněnským divadlem a 1.8.1937 nastoupila do Národního divadla v Praze. Do r. 1978, kdy odešla na odpočinek, zde vytvořila 40 rolí našeho i světového operního repertoáru. Její podání Libuše ve stejnojmenné opeře B. Smetany dosud nikdo, ani po pěvecké a ani po herecké stránce, nepřekonal. Naposledy zpívala Libuši 21.9.1969. V roce 1960 byla jmenována národní umělkyní.
Do rodinného domu v Chrástě se celý život často a ráda vracela - a to i po smrti jejich rodičů. Ulice, ve které dům stojí, byla, na její počest, pojmenována jejím jménem, na domě je od r. 2002, umístěna pamětní deska.
František Rychnovský
Narodil se 1914 v Kozlech, zemřel 2002 v Děčíně.
Vzdělání měl jen základní - obecnou školu. Před 2. světovou válkou byl pískařem - těžil písek ze dna Labe. V době války převozničil v Zárybech. Po válce se odstěhoval do pohraničí a začal pracovat u Československé plavby labsko-oderské, postupně se vypracoval až na kormidelníka. S nákladními čluny plul až do Hamburku.
Po odchodu do důchodu se mu brzy začalo stýskat po řece, u které a na které prožil celý život. Rozhodl se, že si postaví vor a na něm si cestu do Hamburku zopakuje jako turista. Podařilo se mu získat všechna potřebná povolení včetně povolení pokácet mohutnou lípu. Na jejím kmeni ponechal dvě větve tak, že spolu s kmenem tvořily základ voru ve tvaru písmene Y. To mělo zajišťovat stabilitu voru. Kmen trochu přitesal, připevnil kormidlo, postavil na vor přístřešek, vztyčil plachtu a státní vlajku. Na cestu se vydal z Děčína - za velké pozornosti a účasti diváků. Cesta do Hamburku byla 660 km dlouhá a vzbudila pozornost německého tisku. V cíli ho přivítali novináři, filmaři, pracovníci našeho kulturního střediska, uspořádali pro něj slavnostní večeři. Druhý den vystoupil v rozhlase. Podobnou dálkovou plavbu absolvoval ještě jednou - tentokrát po Odře z Ostravy do Štětína.
Po nějakém čase se o jeho plavbách dozvěděli pracovníci „Guinnes superlatives limited“ - vydavatelé známé Guinnesovy knihy rekordů ve Velké Británii. V navázané korespondenci slíbili, že jeho plavby do knihy zapíší, nepodařilo se zjistit, zda k zapsání došlo.
Jaroslav Šťastný
Narodil se 1.8.1922 v Tišicích. V roce 1937 začal studovat hudební konzervatoř v Praze, původně hru na housle, ale učitelé ho přesvědčili, že houslistů je dost, aby radši hrál na hoboj. Projevil velký talent, takže ještě v posledním ročníku konzervatoře byl přijat od 1.5.1943 do České filharmonie. Na přání Rafaela Kubelíka se později specializoval na anglický roh, od r.1949 až do odchodu do důchodu byl sólistou ČF na tento nástroj. S naším nejpřednějším orchestrem procestoval celou Evropu, USA, Kanadu, SSSR. Zúčastnil se i památného, tříměsíčního zájezdu České filharmonie do Austrálie, Nového Zélandu, Číny, Japonska, Indie a SSSR v roce 1959. Hrál pod největšími dirigenty - Kubelíkem, Talichem, Neumannem, Ančerlem a celou řadou dirigentů světových.
Helena Aesbacher-Sinecká Narodila se 11. května 1945 v Kozlech. V roce 1962 maturovala na mělnickém gymnáziu. Vystudovala pedagogickou fakultu UK v Brandýse n. L. v oborech ruský jazyk a dějepis. Vyučovala však jen jeden rok, potom nastoupila do Městské knihovny v Neratovicích. Od r. 1969 studovala opět na UK- fakultě knihovnictví a dokumentaristiky, dokončila však jen osm semestrů. Nemohla se smířit s politickou situací v době normalizace a v r. 1973 emigrovala do Švýcarska. Neuměla německy, takže její začátky byly opravdu těžké. Se zvládnutím jazyka ji pomohlo manželství se Švýcarem, které však nemělo dlouhé trvání. V prvních letech žila v Curychu, od r. 1992 žije v městě Kappel am Albis.
Psát básně začala psát až v emigraci, nejprve česky, po zvládnutí jazyka i německy. V roce 1981 vydala v mnichovském exilovém nakladatelství „Poezie mimo domov“ sbírku básní „Mlhavé dny“v češtině. Již roku 1986 ji vyšla ve frankfurtském nakladatelství K.G.FISCHER sbírka veršů v němčině „Na pokraji nejhlubší propasti“, v r. 1989 vydala ve Frankfurtu sbírku „Hab´keine Angst vor dem Winter“. V r. 1999 vydal Obecní úřad v Tišicích dvojjazyčnou sbírku básní „Podzimní čas - Herbstzeit“.
Kromě psaní básní se u ní projevil i výtvarný talent. Věnuje se krajinomalbě - její obrazy mají lyrickou, zasněnou náladu. V posledních letech i fotografuje - většinou stromy, vodu, les, oblohu, přírodu a fotografie dotváří nejrůznějšími technika mi do podoby grafických listů s podobným laděním, jako mají její obrazy. V roce 2000 vydal Spolek přátel města Kappel publikaci „Licht aus der Tiefe“, ve které jsou jak fotografie, tak verše. Pod stejným názvem uspořádala v roce 2000, ve výstavní síni města Kappel výstavu svých výtvarných prací. Zatím největší a nejúspěšnější výstava fotografií a veršů se konala v únoru 2005 v Centrální knihově města Curychu.
Paní Helena byla je i úspěšnou sportovkyní. V mládí byla třikrát dorosteneckou přebornicí Československa ve veslování na skifu, nyní patří mezi nejlepší seniorky Švýcarska v orientačním běhu.
Josef Šulc
Narodil se 1909, zemřel 1992. Nadšený divadelní ochotník - herec i režisér, autor “Kroniky obcí Chrást, Kozly, Tišice“, ve které se pokusil popsat historii obcí od prvních písemných zmínek až do r. 1979. Nejedná se o souvislý popis událostí, ale o popsání života v určitých, důležitých etapách naší historie, případně o popis historie konkrétních institucí - náboženství, školství, doprava. Zapsal i některé pověsti. Byl to asi poslední lidový “písmák“. Z jeho popisů událostí, zejména za posledních sto let, je silně cítit jeho sociální, levicové smýšlení, byl členem KSČ, propagátorem socializace zemědělství. Přes tuto tendenčnost je jeho kronika obdivuhodným a zajímavým dílem. Původním povoláním byl cestář, později pracoval v JZD.
DrHC.František Modráček
Novinář, významný sociálně demokratický politik, poslanec a senátor, žil u svého syna v Kozlech v ulici Kostelecké č.p.35 od roku 1939 do své smrti 23.3.1960. Narodil se 8.9.1871 v obci Habroveč u Nasavrk jako nejmladší z devíti dětí. Stal se řezbářem a začátkem devadesátých let 19. století vstoupil do politiky jako aktivista anarchistického hnutí. V roce 1897 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany. Roku 1906 založil Ústřední dělnický spolek konzumní, který mimo jiné měl i své prodejny v Chrástě a v Kozlech. V letech 1918-1925 byl poslancem a od roku 1925-1939 senátorem Národního shromáždění Československé republiky. V roce 2003 při příležitosti výročí založení sociálně demokratické strany se stal in memoriam laureátem pamětní Peckovy plakety.
Na domě č.p.35 v Kozlech byla r. 2006 odhalena pamětní deska.
CHRÁST OD R. 1892 DO 1960
Starostové:
1892 - 1901 - Josef Purnoch č. p.1 - rolník
1901 - 1912 - Václav Fabián č. p. 66 - řezník a hostinský
1912 - 1913 - Josef Slavíček č. p. 8 - rolník
1914 - 1918 - František Kuchař č. p. 1 - rolník
1918 - 1921 - Josef Prchlík - č. p. 46 - železniční zaměstnanec
1921 - 1927 - Alois Pekař - č. p.76
1927 - 1929 - Josef Prchlík - č. p. 46 - železniční zaměstnanec, kandidoval za KSČ
1929 - 1943 - Karel Podval - č. p. 90 - železniční úředník, za Československou stranu národně socialistickou
1943 - 1944 - Václav Svoboda - č. p. 49 - železniční zřízenec
1944 - 5. květen 1945 - Josef Rylich - č. p. 33 - rolník
Předsedové MNV
5. květen - 27. květen 1945 - František Podval - č. p. 90 - stavitel, bratr operní zpěvačky, vězněn za odbojovou činnost, předseda revolučního Národního výboru
27. květen 1945 - listopad 1945 - Václav Svoboda - č. p. 49 - železniční zřízenec, za Stranu sociálně demokratickou
24. listopad 1945 - 27.5.1949 - Josef Homola - č. p. 206, zedník, za KSČ, zastřelen v boji s benderovci
1949 - 1950 - František Hála - č. p.110, tesař, za Stranu sociálně demokratickou
1950 - 1951 - Josef Plichta - č. p. 193 - středoškol. učitel, za KSČ
1951 - 1953 - Josef Svoboda - č. p. 60, za KSČ
1953 - 1954 - Josef Kouba - č. p. 137 - dělník, za KSČ
1955 - 1960 - František Purnoch - č. p. 195 - dělník, za KSČ
TIŠICE OD R. 1898 DO R. 1960
Starostové:
1898 - 1901 - Jan Vepřík - č. p. 9 - rolník
1901 - 1910 - Antonín Veselý - č. p. 10
1910 - 1919 - Josef Kriml - č. p. 6
1919 - 1923 - Josef Cvrk - č. p. 37
1923 - 1937 - Josef Štolba - č. p .18
1937 - 1942 - Antonín Slavíček - č. p. 94
1942 - 1943 - Josef Štolba - č. p. 18
1943 - 1945 - Jaroslav Žďánský - č. p. 149
Předsedové MNV:
1945 - 1946 - Josef Petráček - č. p. 121
1947 - 1952 - Josef Šulc - č. p. 45
1952 - 1957 - Otta Svoboda - č. p. 91
1957 - 1960 - Adolf Mach - č. p. 150
KOZLY OD R. 1898 DO R. 1960
Starostové
1898 - 1903 - Jan Janoušek - č. p. 3 - rolník
1903 - 1905 - František Čemus - č. p. 94
1906 - 1909 - Antonín Kopecký - č. p.10
1910 - 1919 - Josef Kulhánek - č. p. 24
1919 - 1923 - Josef Hlaváček - č. p. 19
1923 - 1929 - Josef Šára - č. p. 18 - rolník
1929 - 1941 - Václav Pokorný - č. p. 63
1941 - 1942 - František Kott - č. p. 127 - rolník
1942 - 1945 - Bohuslav Šilhan - č. p. 30 - rolník
Předsedové MNV
1945 - Václav Peřina - č. p. 117
1945 - 1946 - Alois Uher - č. p. 49
1946 - 1948 - Ladislav Studený - č. p.93
1948 - 1949 - Václav Uher - č. p. 129
1949 - 1954 - František Čemus - č. p. 62 - zedník
1954 - 1956 - Josef Šulc - č. p. 147 - cestář
1956 - 1957 - František Köppel - č. p. 21 - zámečník
1957 - 1960 - František Jankásek - č. p. 51
TIŠICE PO R. 1960
1960 - 1984 - Václav Zeman - č. p. 123. Narodil se 1927, zemřelXXXX zedník
1984 - 1986 - Vladislav Náhlovský - č. p. 43. Narodil se 1949, státní zaměstnanec
1986 - 1990 - Dana Štichová -ul. Zahradní č. p. 122. Narodila se 1942, úřednice
1990 - 1995 - Josef Vít - ul. Spojovací č. p. 179 . Narodil se 1924, zemřel 1995, projektant
1995 - 2010 - Miroslav Brodský - ul. Spojovací č. p. 237 . Narodil se v r. 1942, technik
2010 - - Pavel Končel - ul. Obecní č.p. 296. Narodil se v r.1974, vystudoval střední průmyslovou školu dopravní, až do zvolení starostou pracoval v DP Praha jako technik
Děkujeme za spolupráci při vzniku této kapitoly našemu bývalému kronikáři Petru Brodskému.